Simona Monyová (pseudonim)

Skvěle psané příběhy s trochou humoru, nadsázky a ironie, přesto si troufám říct, že se tam každá aspoň trošičku najde a stejně tak tam najde i svého partnera. Myslím, že v jejích knihách jsou skvěle popsané myšlenkové pochody nejen žen, ale i mužů, takže když si z toho něco odnesu, třeba pochopím (alespoň trochu) mého parntera.

Všechny její knihy , az na jednu, jsem přečetla ještě před tou hroznou tragédií, pak už se mi jeho knihy číst nechtěly, protože to volání a pomoc čišelo z každé stránky.

Je pravda, že psala velmi nenáročné krátké příběhy ze života a spoustě lidem to vyhovuje. Mně nevyhovovala ta surovost, obnaženost těch ošklivých stránek života, žádná pořádná legrace, štěstí, osudová láska nebo happy end. Přestože jsem přečetla několik jejích knížek, tak mi vždy trvalo dlouho je přelouskat, zkoušela jsem hledat něco hezkýho, něco, co by mě přimělo po zavření knihy spokojeně vydechnou a zasněně vzpomínat na hrdiny. Od kamarádky, která jí přímo hltá, jsem se dozvěděla, že sama říkala, že její knihy jsou takové proto, aby si lidé mohli říct, že na tom nejsou tak špatně, že jsou na tom jiní hůř.
V paměti mi uvízly Střípky z ložnic, protože se mi líbil právě příslib happy endu, napravení hrdiny :) a taky "lžička kaviáru" každý den.

Musim rict, ze jsem precetla skoro vsechny knihy, protoze se ctou velice dobre, ale kdybych mela rict ktera kniha byla nejlepsi, nebo o cem byla ta a ta kniha, tak to nepovim, protoze se mi vsechny pomichaly dohromady. Prakticky jsou vsechny jeji knihy o tom jednom a tom samem.