R.I.P.

Výběr z komiksů Thomase Otta je velmi zajímavý. Na můj vkus je to už přece jen celé hodně depresivní a na každém stripu je cítit ta chuť někoho zabít (manžela/protivníka/milionáře) a většinou se tu Ott neobejde bez kaluží krve. Nicméně jeho kresba je okouzlující a průřez jeho celosvětovou tvorbou mě svým způsobem okouzlil. Jen bych řekla, že ta snaha šokovat je na můj vkus hodně prvoplánová - za což může zřejmě rozsah jednotlivých příběhů.

Perfektně zpracované příběhy, které i beze slov toho dokáží hodně povědět. I přes svůj depresivní námět jsem se u některých příběhů i pobavil. Např. Alenka v říši divů - jen pět obrázků, ale lepší jak celý film...

Tak tahle knížka mě vyloženě bavila. Nepatřím sice mezi komiksové nadšence, ale občas po nějakém sáhnu a tento byl trefa do černého (doslova). Krátké dějové linky beze slov, ale skvěle zachycené v kresbě, která se mi vážně moc líbila. Ano, jak už název knihy napovídá, víme jak příběhy končí.. Konečně vím, jak to bylo (nejspíše) s Alenkou, jak je zrádné nechat si odstranit vrásky, co obnáší být zaměstnaný a nebo jak mohou být nebezpečně - reálné noční můry. A po dočtení posledního příběhu.. jsem opravdu stále hladová.. Takže? Určite sáhnu po další tvorbě od auta ;-) . Jen malé mínus dávám za volbu lesklého černého papíru...ach ty otisky, to mě prostě ničí :-/ .

"Příběhy Thomase Otta jsou krátké, maximálně patnáctistránkové. Díky tomu, že se pohybuje vždy ve všeobecně známých kulisách zvoleného žánru, a také díky tomu, že jeho vizuální řeč je maximálně přesná a kreslířská bravura mu umožňuje dokonale zachytit mimiku tváře, nepotřebuje autor slova.
Ottovy postavy nemají jména a v postatě ani žádnou zvláštní osobnost, kromě toho, že jsou to ztracenci nebo zločinci. On sám je vnímá někdy dokonce jako loutky, se kterými hraje svou hru, a tvrdí, že jejich beztvarost a průměrnost umožňuje čtenáři lépe se do nich vcítit a tak jejich příběhy spoluprožívat."