Eldest

Prvnímu dílu jsem dala čtyři hvězdičky, druhému musím dát méně. Tam, kde byl Eragon napínavý, je Eldest rozvláčný. Příliš zbytečných popisů, které jen samoúčelně plnily stránky. Namátkou třeba Eragonova cesta k elfům nebo jeho nekonečný výcvik.
Otravné bylo i jeho zmítání se v citech. Ano, chápu, že nám chlapec dospívá, ale musí to být tak děsný?
Je to jak kolovrátek: Mám ji rád - Nemůžu jí to říct - Řekl jsem jí to - Dala mi košem - Musím se omluvit - ale Mám ji rád......
Na zabití.
Zaplať pánbu za Roranovy kapitoly, které přinesly do knihy trochu akce, a za závěrečnou bitvu.
Překvapení na konci pro mě sice nebylo překvapením, protože bylo nad slunce jasnější, kdo se ukáže a potažmo kdo je čí co, ale budiž. Věřím, že pro mladší čtenáře to mohl být šok. No, možná ne ŠOK, spíš šočíček.
Ale abych jen nekritizovala - není to špatná série. Čtu ji synům před spaním a poslouchají nadšeně. Kdybych ji četla sama, nejsem si jistá, jestli bych musela okamžitě sáhnout po dalším dílu, ale takhle jdeme do toho.

V tomto díle jsme svědky Eragonova učení u Elfů. Bylo to velmi podrobné, ale manuál výuky dračího jezdce v životě k ničemu nepotřebuji.
Více mně bavily linky Rorana a Nasuady, i když anabáze Roranovy vesnice byla těžko uvěřitelná.
Nepochopil jsem, proč se kniha jmenuje Eldest.

Výborné pokračování Odkazu dračích jezdců. Líbilo se mi zpestření dvěma dějovými liniemi, i když ta Roranova mi zpočátku dost vadila a nemohla jsem se začíst. Paolini si vyhrál více s charaktery postav a hlavně Eragona skvěle rozvinul. Nevím proč, ale přijde mi, že i když je děj napínavější a akčnější, neběžel tak hladce, jako v prvním díle. Možná kvůli zdhlouhavějším popisným pasážím, které ale nejsou zdaleka tak nudné, jako ve třetím díle.

Druhý díl už trochu pokulhává po prvním, ale ještě stále je to velmi čtivé a zábavné čtivo. Bohužel ale jako poslední z celé série.